Závody světlušek a vlčat – Kouřim

Ve dne 12. 5. 2018 se v Kouřimi konaly okresní závody světlušek a vlčat. Závody pro tuto věkovou kategorii se konají jednou za dva roky. Tematickým rámcem daného závodu byla ,,Cesta do pravěku“ (děti pomáhaly cestovatelům v různých patáliích). Trasa vedla po Staré Kouřimi -  okruh 3,5 km a na ní bylo celkem osm stanovišť.

A jak jsme to prožívali?

Sluníčko nenápadně začíná prosvětlovat ulice našeho krásného města. Nastává čas, kdy v naší skautské rodině začíná být živo. Od pěti ráno přicházíme popostupně do areálu Kouřimského střediska, připravujeme registraci hlídek z okresu Kolín, které k nám dnes přijedou. Hanka K. organizuje kuchyni, Kubásek připravuje místo na točenou limonádu.

Po šesté hodině přijíždí první střediska, která budou organizovat svá stanoviště. Traséři (Danda, Jéňa, Janča…) je přivádějí na určená místa na Staré Kouřimi. Ano, děti na závodě půjdou po žluté turistické stezce. Kolem sedmé hodiny přichází první hlídky dětí se svými vedoucími. Registrace začíná běžet v plném proudu. Každý vedoucí přihlašuje své hlídky.

Před půl osmou jsme již téměř kompletní – naše světlušky a vlčata mají napilno. Obíhají areál a koumají, co vše za činnosti pro děti jsme si jako středisko připravili. Později si z klubovny vyndají míč a během chvíle si hrají i s dalšími dětmi – přirozené poznávání skautské rodiny. Mezitím já stojím na začátku velké fronty, abych registrovala naše hlídky. Nejprve registruji světlušky (Terča je na stanovišti a Lucka K., jakožto doprovod, si hledá svou hlídku) a vylosuji jim startovní číslo 8. S vylosovaným číslem jsem spokojená, neboť světlušky mají čas se připravit a zároveň nemusí čekat moc dlouho. Po světluškách registruji svoje vlčáky, avšak losuji s prázdnou hlavou. Ha, číslo 21. Tak s tímto výběrem už moc spokojená nejsem, kluci poběží až po dvanácté hodině.

Před půl devátou s Pájou obcházím děti, které musíme bohužel vytrhnout ze hry, neboť za chvíli bude oficiální zahájení závodu – nástup, vyvěšení vlajky za doprovodu zpívané skautské hymny. Po nástupu si řekneme, kdy - která hlídka vybíhá na trasu. Naše světlušky i vlčata si nejprve připraví batohy, které si vezmou na trať – psací potřeby, papíry, lékárničku, pitnou vodu na ošetřování a pití na cestu. Ukážeme si mapu, po které půjdou, průvodky a popovídáme si o pravidlech závodu. Nyní je to již v jejich rukách, a protože mají ještě čas, zapojují se do herního řádění v areálu.

Do závodu se přihlásilo celkem 34 hlídek (včetně nesoutěžních), pěkný počet – naplnil se tak maximální možný stav. Každá hlídka měla své vylosované pořadí a čas – startovaly po deseti minutách. Okruh vedl po Staré Kouřimi, přičemž na trase je čekalo osm stanovišť s různými úkoly a dovednostmi. A naše středisko? Mělo kuchařské dovednosti, kde si děti sami uřízly a namazaly chleba a nakrájely ředkvičky.

Každý vedoucí i každý člen našeho střediska má svou práci, vše krásné navazuje a týmy fungují. Kuchyně připravuje oběd, svačiny a dělá kafíčko za úsměvJ. Don a jeho tým – registrace a hlídání časového ,,vypouštění hlídek“ – šlape jako hodinky, žádná prodleva, organizačně je vše doladěné do nejmenšího detailu. Další členové pracují s dětmi na různých činností v areálu. Traséři vozí po stanovištích vodu, svačiny a oběd. Já, Pája a Martin svoláváme děti na různé společné běhací hry a zároveň dolaďujme, co je potřeba. Lucka K., Žofka, Kapy a Anička jsou doprovody hlídek z jiných středisek.

Blíží se čas, kdy vybíhají naše světlušky. Lucka K. je připraví na start, popřejeme jim hodně štěstí a zamáváme na cestu. V areálu nám tedy zůstávají ještě naši náhradníci světlušek a vlčata. Jdeme se naobědvat a zbytek času si krátí šiškovanou a hrou s míčem.

Ve 12:20 se připraví na start naši kluci, podají hlášení, popřeji i jim hodně štěstí a i oni mizí za branou našeho střediska. Za chvíli od startu kluků se vrátí světlušky, krásně to navazuje. Jsou spokojené a pomalu ještě před odhlášením ze závodu mi vypráví, co vše potkaly, co jim šlo a co ne. Na cestě prý potkaly velkého dinosaura, malou pilu, odřely se na ,,překážkové dráze“… Chválím je, jak moc jsou šikovné. Jdeme se všichni napít, opláchnout ruce a hurá světlušky na oběd.

Po obědě bereme míč a v sedě si házíme (odpočinek po obědě v chládku). Některé světlušky a vlčat z jiných středisek se k nám přidají. A ačkoli tato hra je jednoduchou činností, strašně moc se při ní nasmějeme. Martin nechtíc komolí přezdívky, přidáváme se tedy k němu a vznikají vtipné novotvary (například Danda nazval Ledňáčka ,,Moravským vrabcem,, apod.). Zatím, co si hrajeme, Pája pobrala naše náhradníky od světlušek a vlčat a šla se s nimi na trasu projít, přeci jen, i oni by měli vidět, co je třeba příště čeká.

Sluníčko nám stále hezky svítí, všechny hlídky jsou již na trase a popostupně se vrací. Děti se svými vedoucími navštěvují naši místní čerpací stanici, která je na dnešek vybavena velkým výběrem zmrzlin. Pomalu, ale jistě se závod blíží ke konci.

Oficiální konec akce je kolem šesté hodiny – všichni jsme nastoupeni u vlajkoklády – státní vlajka je sejmuta opět při zpěvu všech skautíků. Vyhlašují se výsledky a předávají se diplomy. Naše holky a kluci se umístili na krásném šestém a sedmém místě ve svých kategoriích – zkrátka zlatý střed.

Následuje úklid areálu. Střediska se začínají balit a popostupně odcházet. Pár přeživší od nás uklízí odpadky, klubovny a naše skautské vybavení. Náš areál je po půl osmé uklizen a úplně prázdný.

A shrnutí celého dne? Organizačně vše klapalo dle plánu, což opět ukázalo, jak moc jsme stmelená skautská rodinka. Počasí nám vyšlo, neboť první kapky z nebe spadly až po osmé hodině večerní. A Děti? Ty si ten den plně užily, neboť jak říkáme, tento závod není o umístění, ale o tom poznat se vzájemně a zažít spousty legrace. Přeci jen každý ví, že skautské schopnosti a dovednosti si nejlépe vyzkoušíme na našich výpravách do přírody.

Skautování zdar! Marťa

Fotografie:

foceno mnou na Kojotův foťák: http://stopa-kourim.rajce.idnes.cz/Zavody_vlcat_a_svetlusek/

foceno Ondrou Horálkem:  http://mydreams.rajce.idnes.cz/ZVAS_2018_-_12.5.2018/