Barevné listí ze stromů se pomalu snáší k zemi, sluníčko již nemá takovou hřejivou sílu, ale stále svítí. Prostě podzim jak má být, tak rychle zabalit batohy a vyrazíme na další společnou výpravu. Tentokrát pojedeme do Hlinska, kde jsme si zapůjčili skautskou klubovnu a podíváme se do Žďárských vrchů.

   Sraz je již tradičně v pátek na vlakovém nádraží. Píše se 4. listopadu l. p. 2016 a čtrnáct odvážlivců nasedá do vlaku. Kodrcáme se do Peček, kde přestupujeme na spěšňák do Kolína. Musíme zrychlit, ještě jsme ani nevystoupili a už vidíme expres, který nás veze do Pardubic. To je fofr. V Pardubicích máme chvilku času a tak dokupujeme nutné zásoby (brambůrky, kolu…). A už opět nastupujeme do vlaku, který nás veze do cíle. Je tu tolik lidí, že skládáme batohy na zem a na ně usazujeme kluky. A jsme tu. Venku je tma, a tak si prohlížíme noční Hlinsko. Během dvaceti minut jsme u klubovny. Přebíráme klíče a už vybalujeme materiál. Je tu komfortní zázemí, palandy, kuchyň, záchod, teplá voda a topení. Čas na večeři, dáme si bramboračku a sníme řízečky. Ale tím den nekončí, začínáme luštit morseovku a z textu se dozvídáme, že naším úkolem je uhodnout osobnost dle indicií, které budeme získávat během celého víkendu. Tak do spacáků, ráno brzy vstáváme.

   Sedm hodin, ven ze spacáků. Uvařit čaj, připravit snídani a přebalit batohy. Potřebujeme kotlík, vodu na vaření, sekyru, proviant a pláštěnky. Po půl osmé dorazil Helpík a přivezl pečivo. Můžeme vyrazit. Venku fouká studený vítr, ale není zataženo. Procházíme městem a po necelém kilometru nacházíme zelenou turistickou značku. Ta nás vyvádí z Hlinska a my se noříme do podzimní přírody Žďárských vrchů. Cesta nás vede nádherným, klikatícím se údolím s potokem. Hrajeme spoustu her, získáváme indicie a kocháme se okolím. Je těžké vše popisovat, lesy, pole, louky a různá údolí. Tak, teď si otevřete turistickou mapu č. 48 a vydejte se spolu s námi na další cestu, která nás přivedla do obce Hamry a dále kolem kóty 684,5 k chatové osadě Lány, kterou protéká řeka Chrudimka. Je čas oběda. Připravujeme ohniště a v kotlíku vaříme těstoviny. Na pánvi se restuje cibulka s buřtíkama. Vše smícháme a přidáváme deset vajec. Výsledek je šokující, prý vaříme lépe než „master chef“. Ještě čaj a pro nás starší kávičku a vše po sobě uklidit. Když se porozhlédnu, musím se usmát, nikdo nepozná, že tu ještě před chvílí hořel oheň. A jde se dál. Nyní nás čeká „Kojkyho naučná stezka“. Velím vlevo v bok a po proudu zmíněné řeky vyrážíme na další cestu. Do kopce, z kopce, překonat vodní tok, vyhnout se křovinám, přeskočit vyschlé koryto, zatočit a nezastavovat se. Tímto způsobem jsme se dostali až k vodní nádrži Hamry. Prošli jsme kolem kóty 601,8, trochu se zamotali u Vortovského potoka a podél přehrady došli do obce Studnice. A hele tady je značená cesta K. H. Borovského, po které se vracíme zpět do Hlinska. Venku se značně ochladilo, fouká silný vítr a začíná se stmívat. Vyšlo nám to akorát. Převlékáme se do suchého oblečení a připravujeme večeři. Nyní je čas k odpočinku. V krbu rozděláváme oheň a drnkáme na kytaru. Vyprávíme se zážitky, smějeme se vtípkům a společně si užíváme večera.

   Už je zase ráno. Opět vstáváme v sedm hodin a po vydatné snídani se snažíme uhodnout osobnost za pomocí všech nápověd, které jsme získali. Zvládli jsme to dobře. Jdeme si zahrát nějaké ty hry a pouštíme se do přípravy oběda. Bude guláš s bramborem. Bohužel se náš čas krátí, musíme uklidit, balíme se a po dvanácté hodině vyrážíme na vlakové nádraží. Nastupujeme do osobáku a po čtyřech přestupech jsme zpět v Kouřimi. Děkujeme skautům z Hlinska za zapůjčení klubovny a společně se těšíme na další výpravu, Kojot.