Sluníčko svítí, teploty jsou skoro letní, tak proč sedět doma. Opět nás lidičky z CHKO Velký Blaník požádali o pomoc a my ji vyslyšeli.  Pojedeme na výpravu, skauti a vlčata…

Scházíme se v sobotu dne 14. 5. 2016 v 08:00 hod v Kouřimi u Muzea. Podáváme si ruce, vítáme se a už nakládáme vybavení do aut. Jede nás celkem dost, což mě těší. A už frčíme k cíli „Rybníček u Hořan“ v CHKO Velký Blaník, což je oblast u Červených Peček, nedaleko Kolína.

   Jsme na místě. Rychle posnídáme a už si obouváme gumáky a bereme rukavice. Jdeme čistit pramen pitné, minerální vody, který je přítokem již zmíněného rybníčku. Čeká nás cca 500 m ohýbání zad. Vyráží první skupina těch nejmenších. Ti z přítoku vybírají větve a další nečistoty, které jsou vidět. Druhá skupina vytahuje z vody větve a kameny, které jsou sotva viditelné nad hladinou. A nakonec jdou Ti nejstarší. Rukama vybíráme nánosy bahna a další „bordel“, který je na dně přítoku. Také odstraňujeme nežádoucí trávu ze břehů a likvidujeme větve porostů, které brání průchodu. Jsme jak mravenci, ale když se otáčím zpět, musím se usmát. Vidím potůček jako z pohádky. A co mně udělalo největší radost? Nikdo neremcá, všichni pracují a nekoukají na čas.

   Po poledni máme hotovo. Udělali jsme kus společné práce, za kterou se nemusíme stydět. A je jedno, jestli jsou to malí špunti nebo velcí klackové. Pracovali jsme všichni společně. Tak se jdeme naobědvat. Vybaluji vařič a ohřívám gulášek, vedle vidím polévku a u ostatních řízečky. Je to nádhera, sedíme na plachtě, pěkně na boso, sluníčko nás opaluje a nám je dobře.  Ale den ještě nekončí. Čeká nás malé dobrodružství. Několik kilometrů od nás je opuštěný, armádní, muniční sklad a dnes se tu pořádá orientační závod vojenských veteránů. Trasa je naplánovaná a my vyrážíme. Jdeme okolo polí, procházíme jabloňovým sadem a cestou potkáváme vojenská terénní auta, Uazy, Ara, sanitní vozy a další teréňáky z dob dávno minulých. Osádky jsou v dobových uniformách a mávají nám. Stoupáme do prudkého kopce, na jehož vrcholu zastavujeme a svačíme. Trochu se zatáhlo a fouká vítr. Rychle se noříme do lesa. Po nějakém tom kilometru nám cestu zahradilo oplocení s ostnatým drátem. Jsme u cíle naší cesty. Stačilo pár minut a vstupujeme do areálu. Všude jsou lidičkové ve vojenských uniformách a spousta vojenské techniky. Kluci okamžitě obsadili houfnici a snažili se střílet na imaginární cíle. Sledujeme startující teréňáky a fandíme, co to jde. A nebyl bych to já, abych nenašel občerstvení a to za lidové ceny. Gulášek za 25, klobása za 30, limča, masíčko a spousta dalších dobrot. Klucíííííí, honem. Pojďte se projet nablýskaným veteránem. Svět je malinký a majitel toho autíčka je spřízněná duše Červenopečeských skautů. Nasedáme do auta a projíždíme trasu plnou výmolů, zatáček a nečekaných překážek. Zážitek je to úžasný. No jo, ale jak ty kluky dostanu pryč? Povedlo se, procházíme si celý areál a já vysvětluji, k čemu tento objekt vlastně byl.

   Je čas na návrat. Loučíme se a vyrážíme na zpáteční cestu. Hrajeme hry, povídáme si a unavení jsme doklopýtali zpět. Bereme si věci a přesouváme se na louku, kde dnes přespíme. Větroň připravuje oheň, já s Marťou a Dandou budujeme přístřešek a ostatní kluci staví stany. Vše na noc je připraveno, tak si můžeme sednout k ohni. Připravujeme večeři, grilujeme masíčko a vaříme čaj. Hned je nám lépe a tak se okolím rozezněly struny kytary. Začíná se stmívat a tak posílám ty nejmenší spát. Někdo spí ve stanu, někdo v přístřešku pod širákem. V deset odesílám na kutě ty starší a nakonec jdeme i my dospělci. Ale ticho tu není, je tu spousta ukecaných žab. Takové kvákaní jsem v životě neslyšel.

Je ráno. Větroň udržuje oheň a tak dávám vařit vodu na čaj. K snídani máme buchtu od Mochíta a dojídáme další zásoby. Je čas balit. Bouráme stany, přístřešek a uklízíme celé tábořiště. Když je hotovo, veškeré věci odnášíme k autům. Ale ještě nekončíme. Jdeme na krátkou výpravu po okolí, kde hrajeme spoustu her a poznáváme stromy. Zajímavé je, že jsou tu lesy listnaté, samý javor. Chjo, zatahuje se nám černě obloha, fouká studený vítr a začíná pršet. Tak rychle zpátky a jedeme domů.

   Co říci závěrem? Byla to úžasná výprava s úžasnými lidmi. Někteří spali poprvé pod širým nebem, poprvé vařili jídlo nad otevřeným ohněm a poprvé byli na společné výpravě skautů a vlčat, Kojot.

http://www.stopa-kourim.cz/clanky/kronika/rybnicek-u-horan-14.-15.5.2016.html