Vítr si polehoučku pohrává s korunami stromů a sluníčko se pomalu kutálí za věže našeho krásného majestátného kostela sv. Štěpána. Ano, dnes je pátek 20.10.2017 a oddíl světlušek a vlčat (my nejmenší v našem skautském středisku) se scházíme na skautovně. Každý vleče velkou krosnu s jídlem, pitím, karimatkou, spacákem a vším, co každý správný skautík na výpravu potřebuje.

Připravíme si v klubovně své lóže, pohrajeme si pár her, povečeříme, a když už přichází tma, že by se dala krájet, vezmeme si baterky a vydáme se tichou přírodou k Lechovu kameni. Cestou nás pronásledují bludičky (děti), které občas to krásné ticho narušují dusotem, zvuky, ale v žádném případě nesmí být vidět. U Lechova kamene získáváme legendu o kapitánu Baltazarovi. Naše výprava se najednou mění na plavbu za pokladem ducha Kapitána Baltazara.

Stojíme  v hluboké tmě u Lehcova kamene, baterky nám odnesl odliv. V dáli se ozývají hlasy Sirén (bájné pěvkyně, které námořníky lákají do pastí), musíme jít po jejich zpěvu, zvuku píšťal, xylofónu a ukulele, abychom našli místo, kde na nás čeká nějaká stopa k pokladu. ,,Jupííí, našli jsme roztrhanou šifru!“ Můžeme se vrátit do skautovny. kde šifru složíme a vyluštíme. A co je v zašifrovaném sdělení? ,,Zítra nás čeká cesta za pokladem“. Čas jít spát. Přiložíme v krbu. Oheň hezky praská, a to je teprve krásný zvuk k usínání. Ejhle,další Sirény? Ne, to jen Don, Danda, Terka, Helpík a já. Hrajeme ve vedlejší klubovně na kytary, xylofón a ukulele naše oblíbené písničky.

,,Ráááánooo! Vstáváme“ Je sedm hodin a služba jede pro pečivo. Zbytek našich námořníků si balí svou spací výbavu a připravuje si krosny na cestu. Nasnídat a razíme. Přeci jen ctíme své oblíbené rčení: ,,Není čas ztrácet čas!“ Vyplouváme kolem půl deváté. V Podskalí přichází na naši flotilu velký vítr a každý správný námořník se musí vyhnout lanům ze stožáru. Podlézáme, přelézáme, motáme se do lan.

Všichni jsme přežili, a oceán nám vyplavil první indicii – 12 kroků rovně. Hmmm, že by kroky k pokladu? Jdeme dál. Připlouváme k místu, kde rostou nejrůznější rostlinky. Pokud chceme přežít na mořích, tak bychom je měli znát. U mlýna Bukačov máme za úkol, v uskupení 4 posádek, sesbírat alespoň 10 rostlin, které známe, ale má to háček. Za 10 minut odplouváme a nemáme hodinky. Kdo z nás se trefí přesně deseti minut, a zároveň bude mít dostatek rostlinek? Jsme šikovní, vypluli bychom pouze bez jedné z posádek, ale počkali jsme. Voda nám přinesla další indicie k pokladu. Kam teď? Směr Pášov.

S krosnami na zádech se pomalu přesouváme k Pášovu k rozcestí. Námořníci si běžně své trasy značili do map, a někdy si i nechávali své značení přímo na ostrovech, a tak si každá posádka musí vytvořit svou věž z kamínků (alespoň 8 ks kamenů). Hotovo. Už jen najít nové indicie a hurááá směr ,,nemocný Strašík“.

Cestou se se v naší flotile ozývají strašidelné zvuky, ale nebojíme se, to se nám jen připomínají bříška, je čas oběda. Přes noc vydatně zapršelo, takže zkouška, jak moc velcí jsme my malí skautíci. Neotálíme! Sháníme březovou kůru a připravujeme ohniště tak, aby tu po nás pak nezůstal ani uhlíček, ačkoli je příprava ohniště pouze na malých námořnících, po chvíli hoří obě ohniště a můžeme vařit. Najíme se, uklidíme po sobě, zahrajeme si na louce spoustu dalších her (i za indicie), pobereme krosny a přesouváme se k rybářské chatě.

Tady si za odměnu zahrajeme na schovávanou (s kliky a dřepy). Spousta smíchu a pohody, můžeme razit dále – cestou i necestou. V lese na nás čekají vodní monstra, před kterými se zachráníme pouze tak, že vyskočíme na strom. Nikdo není sežrán? Jsme všichni? Čas se nám krátí, musíme jít dál.

Na staré Kouřimi u kapličky nás ještě čeká námořnický běh o další indicie, samozřejmě s kosatkou na zádech, neb každý námořník vlastní jednu osobní kosatku.

Po běhu plného legrace se opět přesouváme, ale již směr klubovny, abychom v uklidili a sbalili si své věci, a tím získali poslední indicie. Hotovo! Máme všechny potřebné informace k nalezení pokladu. Krokovat začínáme u vlajkoklády a přicházíme až nahoru do areálu skautovny. Chvilku nám to trvá, než spočítáme správě kroky, ale nakonec poklad ducha kapitána Baltazara vykopeme! Červená truhla plná dobrot. Rozdělíme si svou kořist a zahrajeme si ještě nějaké sociální hry. Rodiče přichází, a tak se společně loučíme. Uteklo to velmi rychle, ale zase máme hodně zážitků.  

Posádka dospělých se těší na další cestu za pokladem. S přáním příznivého větru do plachet na cestách napříč  oceánem přeje za oddíl vlčat a světlušek Marťa, vůdce vlčat v Kouřimi.