Antonín Benjamin Svojsík

(5.9. 1876 – 17. 9. 1938) 

Byl v pořadí druhým ze čtyř synů Antonína Svojsíka, okresního tajemníka ve Dvoře Králové, a jeho manželky Ludmily, rozené Havlíkové. Otce ztratil. Když mu byla tři léta a nejmladšímu bratru Gustavovi tři měsíce. Ovdovělá matka pobírala 72 krejcarů denní penze. A tak snadno pochopíme, že musel Toník a jeho bratři od mládí shánět krejcárky, aby zahnali bídu s nouzí.

V roce 1888 vstupuje Svojsík jako primánek do smíchovského gymnázia, odkud přestupuje po absolvování kvarty na učitelský ústav, který ukončil maturitou s vyznamenáním v roce 1896. Učitelskou dráhu nastoupil na obecné škole ve Slivenci (dnes součást Prahy 5), kde působil 4 roky.

Již jako klučík byl pohybově nadán, pěstoval sport, turistiku, chodil do Sokola, a proto nepřekvapí, že si svoji učitelskou aprobaci rozšířil o tělocvik, jemuž vyučoval od r. 1901 na žižkovské reálce a později na gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Byl odborně angažován v Sokole a ve svých 23 letech se stal náčelníkem Jungmannovy župy.

Svojsík měl zvučný, kultivovaný hlas a jako člen Pěveckého učitelského kvarteta, přejmenovaného později na České pěvecké kvarteto, procestoval s ním mnoho zemí. V letech 1905/1906 podnikli dokonce cestu kolem světa. Antonín byl nejmladším členem kvarteta, a proto si k svému jménu přidal umělecké jméno Benjamin.

Na svých cestách světem se zajímal o tělesnou výchovu, sport, o organizaci školství, a zejména o péči o děti a mládež v době mimo vyučování.

S houževnatostí jemu vlastní ověřoval si únosnost doporučovaných doplňků tělocviku hned na jaře 1911 a na rozdíl od všech ostatních se rozhodl seznámit se s výsledky Baden Powellova pedagogického experimentu přímo v zemi jeho vzniku. A tak se vydal v létě téhož roku na studijní cestu po Anglii a severských evropských státech, odkud se vrátil nadšen a rozhodnut propagovat skauting i u nás.

„Co povinen jsi, vykonej!“ Tím Cílem stále Pravda je,

To bratr Svojsík pronesl. S ní lež se nikdy nesnáší.

Dobro a Lásku rozdávej, Srdce ať radost zahřeje,

Ten dar sis na svět přinesl. Naději smutek nezháší.

Ať každý z nás se přesvědčí, Kde lev ve skoku je silný

že dávat znamená též mít, a hrdě hledí vzhůru výš,

Vždyť s bratry jsi vždy v bezpečí tam přebývá národ pilný,

O jakém nemusíš jen snít. Tam domov náš, to jistě víš.

Sám také velkou radost mám, Zemi svou krásnou v lásce měj

Mezi junáky, že patřím, a také nejčistší ten květ.

S nimi už nejsem nikdy sám, Lilii skautské úctu vzdej,

Podávám ruku svým bratřím. Vždyť na bratrství stojí svět.

Každý, kdo nechce jenom brát Lilii skautskou ze zlata,

A podá i poslední svůj díl, chrání a hlídá věrný pes,

Ten bližní chce mít stále rád, když čistá je už od bláta

Vždyť spojuje nás jeden Cíl. Stále ji nosme hrdě dnes.

Zdroj:https://skaut-3oddil.estranky.cz/clanky/Antonin-Benjamin-Svojsik.html